CzechRepublicEnglish (UK)

Lezení v Bielatalu

Při posledním výletu do Ostrova – lezecké oblasti u Děčína na hranicích Česko-Saského Švýcarska – jsme se vypravili "objevovat" Bielatal. Lezení nás nadchlo a okamžitě jsme si ho zamilovali.

Bielatal - celkova mapka

Navštívili jsme část Südlicher Teil, která je nejblíže kempu.

Kudy tam

Po cestě z kempu Pod Císařem směrem do Německa až na konec asfaltové cesty, pak dalších zhruba 150 m – u hraničního kamene s označením CS 19/14 (ve směru od kempu po pravé ruce) doleva na lesní pěšinu, přes potok na cestu. Po ní doprava asi 100 m, u výrazného velkého kamene (po levé ruce) doleva do lesa a šikmo doprava do kopce. Tady začíná pěšinka, která vede ke skalám a dovede vás pod věž Burgenerturm. Cesta z kempu pod skálu asi 20 min.

Charakter lezení

Krásné, dlouhé, dobře zajistitelné cesty od obtížnosti II až IX. V průvodci jsou vybrané cesty označeny hvězdičkami a z toho mála, co jsme vylezli, se mi hvězdičková cesta nelíbila jen jedna. Skála je pevná a většinou zde nejsou "ostrovské" krystaly, které při vyšších teplotách pekelně kloužou. Lezli jsme na slunci za opravdu velkého tepla, a cesty mezi VI až VIIIb byly lezitelné bez potíží.

Klasifikace

Cesty mají příjemně přátelskou saskou klasifikaci. Rozdíl mezi saskou a ostrovskou klasifikací je opravdu veliký. Ten kdo v Ostrově vyleze VI, si v místních VII a VIIb bude chrochtat blahem.

Průvodce

Saský průvodce na Bielatal (tmavě modré desky) je výborně zpracován, jako ostatně všechny díly saských průvodců. Pro mě osobně bylo malým oříškem to, že ne každá skála má v průvodci topo. V některých popisech cest jsem se trochu ztrácel – moje znalost němčiny je hodně vypelichaná. Takže přišlo na řadu lezení cest v čistém OS – vybrat si od oka linii a jít na věc. Bohužel ani po vylezení na věž člověk není o moc moudřejší, protože ve vrcholových knihách topa také nejsou. Popisy cest jsou tam jen občas a připadalo nám, že "sasíci" často nepíšou název cesty, kterou vylezli, ale do vrcholových knih frkají jen své podpisy. Myslím, že pokud někdo umí trochu víc německy, nebude mít s orientací dle průvodce problém.

Lezené cesty

Skoro všechny cesty, které jsme lezli, můžu vřele doporučit. Pouze cesty na věž Einsame Nadel se mi zdály podivné.

Věž Wachsamer Förster

- (25 m) cesta od jihu výrazným zářezem a komínem. Cestu jsme neidentifikovali, ale byla pěkná, pohodová, pravděpodobně kolem obtížnosti VI.

DSCF5006

Věž Adlerkopf

Luftkampf IXa *(25 m) – cesta je vyfocená v průvodci. Je opravdu nádherná. K prvnímu kruhu nevypadá lezení lehce, ale je to pohoda. V převise od druhého kruhu jsou opravdu madla. Podle mého osobního názoru není cesta těžší než VIIIb. Je nutno si buď hódně prodloužit druhý kruh v převise, nebo hned po jeho přelezní zaštandovat – tah lana mi nedovolil se pohnout.

Bielatal - Luftkampf

 Věž Falkenadel

- (30 m) cesta lezená od oka. Z jižního předskalí stěnkou přes fixní smyci a kruh na velkou polici. Z ní přímo lehkým terénem na vrchol. Obtížnost kolem VII. Pěkná cesta.

Věž Adam und Eva

- (40 m) cesta lezená "od oka". Při pohledu na věž z pěšiny  - výrazné sokolíky vpravo od nepřehlédnutelného komína. Pěkná cesta, bez kruhu (spousty smyc), místy solivé a lámavé (dunivé). Jelikož lezeme občas na "Hrubici", nemohly nás takové drobnosti rozházet a v našich očích ji neubraly na kráse.

Věž Burgenerturm

Südwestweg VI * (35 m) – jihozápadní stěnou podél spáry do vhloubení, doprava ke kruhu, doleva ke spáře a jí na vrchol. Nádherná cesta, krásně odjištěná. Nahoře nutno jistit z obhozu.

Himmelwärts VIIb, RP VIIc ** (35 m) – vlevo od cesty Südwestweg přes tři kruhy na balkónek (lze obvázat břízku) Při hraně na vrchol. Krásná cesta po dobrých lištách bez výraznějších obtíží. Místy trochu delší odlezy.

DSCF5019

Talweg VIIIa, RP VIIIb (45 m) – pravou částí údolní stěnou (od pěšiny) pod převis (kruh). Šikmo vlevo přes něj ke druhému kruhu. Přes další (menší) převis a koutovými spárkami (VI) na vrchol. Nejobtížnější je přelézt první převis. Pak cesta výrazně zlehkne.

Věž Castello

Südkante VI (35 m) – hranou přes kruh na předskalí (štand). Cestou Südwestweg III na vrchol. První část cesty je pěkná, výše nad kruhem podivné lezení spárokomíny.

DSCF5012

 Věž Titan

Südwestriss V * (40 m) – od jihozápadu podél výrazné spáry na její konec (kruh) a na vrchol. Pěkná, dlouhá cesta

DSCF5029

Direkte Südwestwand VIIa ** (40 m). – vpravo od Südwesriss přímo přes kruh ke spárce (smyčky), stále rovně na vrchol. Krásná cesta Chce to spoustu smyc.

DSCF5027

 

Südwestwand VIIa ** (40 m) – od nástupu "jihozápadních" cest doprava do výrazného sokolíku (hodiny) do vhloubení (kruh). Šikmo doleva podél spárky a vzhůru na vrchol. Já jsem odbočil asi 6 m nad prvním kruhem doprava k dalšímu kruhu. Od něj přímo nahoru a po hraně (asi V) na vrchol. Pozor – již v lehkém terénu je uvolněný trojúhelníkový "lupen". Krásná cesta.

Věž Einsame Nadel

Südkante VIIb, RP VIIc (30m) – hranou od pěšiny přes kruh do rajbasu na balkón (dodaný borhák). Stěnou při pravé hraně na vrchol. Podivná cesta, hlavně její vrcholová část.

Space Shuttle RP VIIIb *(30 m) – vlevo od Südkante přes dva kruhy na polici. Středem vrcholové stěny přes třetí kruh na vrchol. Cesta má v průvodci hvězdičku. "Zapytlil" jsem ji pod druhým kruhem, který byl od posledního dobrého chytu tak daleko, že jsem ho neměl šanci cvaknout. Lámavé lezení. Podle mě si cesta hvězdičku nezaslouží.

Lezení v saském Bielatalu mě nadchlo a lapilo. Pokaždé, když se vypravím za lezením do Ostrova, se budu snažit své kroky nasměrovat do Bielatalu, abych mohl objevit další saské lahůdky. Lezení v Ostrově je sice parádní, ale odpočinek v místech, kde jsou věže vyšší, klasifikace mírnější a kruhy neoranžové určitě nebude na škodu.