CzechRepublicEnglish (UK)

Jizerské radovánky

Krátce po vánočních svátcích (27.12.2014) jsem vyrazil za lezením do Jizerek. Jel jsem sám, protože se nikomu dalšímu nechtělo. Podařilo se mi dobýt 4 věže. Byl to silný zážitek.  Mé nadšení bylo velké, takže jsem se o něj chtěl podělit krátkým článkem. Aniž jsem to plánoval, slova ze mě tryskala ve verších - taková to byla paráda.

 

Jizerské radovánky

 
Junák v kopec zasněženým lesem supí,
byly svátky vánoční – vláčí s sebou břich zduřelý.

DSCN3690

K první cestě na věžku malou byl moc zpupný,
zřídila ho, servala, opouští ji znavený a sedřelý.

DSCN3693

Pohledné Dvojče laskavo k němu bylo.
pustilo ho na vrchol jež v sníh byl zabalen. DSCN3697
 Na vršku ho přivítalo, k zemi ho zpět neshodilo.
Junák trochu síly zpět zas nabral, jizersky je naložen.

DSCN3701

 K mýtické Věži Grálu míří jeho těžký krok.
Cestou věžku zvanou Hajný míjí, vrcholu chce dobýti.
 
DSCN3707
 
Vzhůru sněhem za soušku leze, sněhem sune tučný bok.
Je to jako Vernův román, to nelze zažít na síti.
 
Věž Grálu – vrchol jenž významu velkého se těší.
Junák hledá kudy faldy svoje vzhůru požene.
Snadné snadným není, Normálka je sněhem značně těžší.
Řekne si, že pod slaněním jít to musí, a né že ne.
 
DSCN3713
 
Koutek, spára, sníh, slaňák a bolest ukrutná.
Zbývá už jen knihu vrchu dobýt a zápis do ní vložiti.

DSCN3717

Holé ruce noří do hlubin sněhu, bolest je to příšerná.
Haleká. Hnáty zmrzlé špatně píší – je to síla, no do řiti!
 
DSCN3715
Kolem ticho, klid a krása, šero se už lesem šine.
Ruku v ruce musí sněhem jíti hrdost spolu s pokorou.
Když to palčivé, živelné a sžíravé utrpení pomine,
o to víc lze cítit sílu místa spolu s drsnou nádherou.